Má narativní cesta výcvikem

Pohled účastnice kurzu na akreditovaný výcvik Narativní práce s dětským traumatem formou sebereflexe

Proč to vlastně píšeš, Martino?Jako absolventka výcviku Narativní práce s dětským traumatem jsem bohužel nasbírala během roku několik hodin absence. Zadání jednoho z úkolů k nahrazení zameškaných cvičení zní napsat krátké zamyšlení na téma – já a výcvik. Absolutně netuším, jak text pojmout, ale půjdu na to od lesa. Narativní výcvik – tak narativně! Pojmu to zkrátka po svém – jako rozhovor.Fiktivní rozhovor o fiktivní cestě?Rozhovor nám byl nabízen jako základní nástroj práce s dítětem, je přirozený. Všechna témata kurzu se vlastně točila kolem správného vedení rozhovoru. Jak dítě ujistit, že je v bezpečí, rozmluvit jej a podpořit jeho přirozenou schopnost vyprávět. Hlavně nesklouznout k „policejnímu výslechu“ či „školometskému mentorování“.A ta cesta?Obraz cesty vyvstal sám od sebe, automaticky. Neumím moc psát, takže mi představa cesty pomůže udržet linii příběhu, vyprávění dostane směr a povede odněkud někam. Doufám.Kudy a kam tedy cesta vedla?Věřím, že vede k úspěšnému ukončení výcviku a získání certifikátu o jeho absolvování. Zároveň je mi docela líto, že výcvik končí. To bych ale začínala od konce. Začátek, jedno či dvě setkání, pro mě opravdu nebyl lehký.Řekneš mi o tom víc?Lektoři i kolegové ve skupině používali termíny, které sice znám, ale nikdy jsem nepřemýšlela, co přesně znamenají. Nebyla jsem zvyklá hledat jejich hlubší význam. Často mi unikala nit, a to i přesto, že jsem poctivě procházela studijní materiály.Co sis tak přitom říkala?No, dokonce jsem uvažovala, že z výcviku odejdu.Opravdu nejsi ráda, že už to končí?V průběhu třetího setkání se to zlomilo. Začala jsem být v pohodě.Jak se to stalo?Najednou jsem si všimla, že věci z výcviku začínám používat ve své práci. Jedna z probíraných technik například nepozorovaně proklouzla do náplně zážitkově vzdělávacího pobytu pro náhradní rodiny s romskými dětmi, rozběhla se neplánovaně, sama od sebe a byl to veliký úspěch. A prozradím tajemství – lépe se mi komunikuje i s vlastními dětmi doma.Jak se ti to podařilo?Naučila jsem se u rozhovoru víc přemýšlet, vést jej určitým směrem, ale zároveň paradoxně zůstat flexibilnější. Pokládat vhodné otázky tak, abych pomohla sobě i klientovi uchopit předmět zájmu z různých stran a nehrnout ho rádoby správným směrem. Hodně se změnil můj pohled na profesionální zvědavost, nebo spíš zvídavost – dříve jsem se obávala, že bych se mohla „vyptávat příliš“ a občas jsem nevěnovala dostatečný prostor poznání toho, jak a proč problém v životě klienta působí, jak vlastně vypadá, jaký k němu má klient vztah. Raději jsem se hned vrhala na mou představu pomoci a rychle nabízela „zaručeně prospěšná“ řešení.Jak by tedy asi vnější pozorovatel popsal změnu ve tvé práci, kterou výcvik přinesl?Větší lehkost, uvolnění při vedení rozhovoru, zbavila jsem se falešné zodpovědnosti za „posun správným směrem“, za dosažení rychlého řešení za každou cenu. Nebojím se věci víc ponechat v rukou klientů, nabízet jim výlety do fantazie, měnit perspektivu pohledu. Řešení lze díky tomu hledat ve více rovinách a s využitím pestřejší palety zdrojů – vnějších i těch vnitřních.Pokud bys malovala ilustrační obrázek ke svému narativnímu přístupu?Byl by hodně pestrý, barevný, měl by spoustu nečekaných tvarů a rozhodně by zaplnil celý papír, žádné místečko by nezůstalo prázdné. Byl by dynamický a určitě by vyvolával nejrůznější emoce a obrazy. A daly by se podle něj vyprávět příběhy. Namalovala bych obrázek blízký dětem a jejich vnímání světa.Martino, děkuji za odpovědi.

Rozhovor s traumatizovaným dítětem, těžký oříšek pro mnohé sociální pracovníky, terapeuty či psychology. Výše uvedená sebereflexe není skutečná, vznikla jako kompilace myšlenek ze závěrečných prací účastníků 120 hodinového výcviku „NARATIVNÍ PRÁCE S DĚTSKÝM TRAUMATEM“, který je nabízen především pracovníkům pomáhajícím dětem, které byly/jsou obětí zneužívání, týrání, dětem, které jsou dlouhodobě odloučené od svých blízkých, dětem, které byly svědky závažných emočně náročných situací.Výcvik proběhne od 19. února do 20. listopadu 2018 v Praze. Více informací získáte na http://www.velkyvuz-sever.cz/events/narativni-prace-s-detskym-traumatem-3/

Autor článku: Mgr. Juraj Žáček – lektor kurzů, rodinný konzultant, muzikoterapeut. Vzdělávací organizace: Velký vůz Sever – nezisková organizace, která se zabývá vzděláváním sociálních pracovníků, pěstounů, supervizemi pro sociální oblast a dalším vzděláváním pedagogických pracovníků. Využívá interaktivní metody zážitkové pedagogiky, tréninky v modelových situacích a podporuje účastníky v jejich osobním rozvoji.